Tip:
Highlight text to annotate it
X
Chtěli bychom rozřešit věčnou otázku,
na kterou my Francouzi známe odpověď.
Nejchutnější jídlo na
světě je vařeno ve Francii.
Nejlepší jídlo z
Francie je v Paříži.
A říká se, že nejlepší jídlo v Paříži
vaří šéfkuchař Auguste Gusteau.
Gusteauva restaurace je
nejlepší v Paříži,
rezervace 5 měsíců předem.
A jeho doporučení se píší do
všech větších časopisů ve Francii,
což mu jeho konkurenti velice závidí.
Je nejmladší šéfkuchař na světě
který má hodnocení 5 hvězd.
Gusteauvova Kuchařka,
"Každý může vařit",
je jedna z nejprodávanějších.
Ale ne každý je stejného názoru.
Humorný titul,
"Každý může vařit".
Nachápu jak tomu sám
Gusteau může věřit.
Ehmmm, já beru váření vážně.
Ne, opravdu si nemyslím,
že to dokáže každý.
RATATOUILLE
To jsem já.
Myslím, že je vhodné abych
promyslel svůj život.
Co je můj problém?
Tak za prvé, jsem krysa.
Což znamená, že můj život je těžký.
A za druhé,
Mám vysoce vyvinutý čich
na chuť a vůni.
Vejce, cukr.
Vanilkový koláč...
s trochou citrónové omáčky.
Oh, ty to vše cítíš?
Ty máš talent.
To je Emilio, můj bratr.
Všemu se diví.
Hm, dokážeš rozpoznávat ingredience.
A co?
Tohle je můj táta.
Ten se nediví ničemu.
Nejčastěji je on hlavou rodiny.
Takže jaký je problém mít
vysoce vyvinuté smysly?
- Hej, hej, hej! Nejez to!
- Co se děje?
Ten směšný smrad byl krysí jed.
Náhlá smrt by pohřbila můj talent.
Jsem hodně vděčný za to,
čím jsem obdařen.
Akorát by to chtělo
nějakou pořádnou práci.
Odnést.
Odnést.
Správně... tester jedů.
V pořádku.
Bez poskvrny.
Což znamená čistý.
Víš, čistota je něco jako, no...
Zapomeň na to....
Sbohem...
Táta je na mě pyšný.
Necítíš se vznešeně Remy?
Děláš záslužnou činnost.
Záslužnou?
Jsme zloději, tati.
A co kradem?
Jen si to přiznej, smetí.
Pokud už to nikdo nechce,
tak to není krádež.
Proč to teda kradem,
když to nikdo nechce?!
Jsme...
Prostě máme každý svůj názor.
To je jasné.
Když jste ochutnavač,
tak jíte jen to nejlepší.
Ale mému otci...
Jídlo je jako palivo.
Když tě strčim do tanku,
tak tvůj motor přestane fungovat.
Tak zmlkni a jez to smetí.
Ale když už máme bejt lupiči,
proč si neukradnem
něco dobrého z kuchyně?
- Kde nic není otrávené.
- Tak za prvé: My nejsme lupiči.
Za druhé: Nepřibližuj se ke kuchyni,
a už vůbec ne k lidem.
Je to nebezpečné.
Vím že bych je měl nesnášet, ale...
něco na nich je.
Nepřežívají, Objevují, Vytvářejí.
Jen se podívejte co dokáží s jídlem.
Jak to jen popsat?
Dobré jídlo je jako muzika.
To maso, barva, ta vůně.
Ta nádhera kolem tebe.
Musíš jen dávat pozor,
kdy to ukončit a začít servírovat.
Ó Gustávo má pravdu.
Luxus.
Každá chuť je jedinečná.
Ale, zkombinováním jedné chuti s druhou,
se vytvoří zase nová.
Takže teď mám tajný život.
Jedíný, kdo o tom ví je Emilio.
Hej, Emilio. Emilio!
Našel jsem houbu. Mno.
Ty jsi nejlepší ve schovávání jídla.
Poraď mi nějakej flek, kam to můžu schovat.
Sice mi nerozumí.
Ale to nevadí.
Proč takhle chodíš?
Nechci si mýt ruce.
Přemýšlel jsi někdy o tom, že když saháš na
více jídel, tak se ti vůně smíchává? To samé s hlínou.
Přemýšlel jsi někdy o tom, že
si při jídle strkáš ruce do pusy?
Vždy.
Když jím, tak v puse
nechci cí*** hlínu a tak.
No jak myslíš.
Ale když tě takhle táta uvidí,
nebude se mu to líbit.
Co to tu máš?
Ty jsi našel sýr?
A ne jen tak ledajaký,
"Hermelín, král sýrů".
To bude nádherná
kombinace s mojí houbou.
A, a, a... rozmarín.
Rozmarín s...
Možná, možná... s trochou tohohle.
Hm shromáždění chutí.
Předpokládám...
Tohle ale nemůžeš srovnávat se smetím.
To je specielní.
Ale měli by jsme se vrá*** do
kolonie než zapadne slunce, znáš tátu...
Emile! Jsou tu možnosti,
které jsme ještě neprozkoumali.
My to uvaříme.
Teď jde o to jak?
To je teda otázka.
Jasně!
Důležité je to pořád otáčet.
Ať se vůně kouře
dostane dovnitř hezky pomalu.
Ta bouře se nějak blíží.
Hej, Remy. Mám takový dojem,
že by jsme neměli být tak...
Tohle musíš ochutnat!
To je... to je jako...
žhavé, rozpustné a nemá to chuť kouře.
To je určitě... to je jako...
tak nějak to prostě chutná.
Nemyslíš?
Jak tu chuť nazveme?
Bleskovka.
Jasně, je to Bleskovka.
Tohle musíme udělat znovu.
Ok, musíme počkat na další blesk,
pak vylezeme na střechu...
Už vím, co to potřebuje. Šafrán.
Ten tomu hodně pomůže...
Šafrán.
Proč mám takový pocit,
- Je v kuchyni!
- že je v kuchyni?
- Šafrán.
- Tohle se mi nelíbí.
- Šafrán.
- Už se probouzí.
Byl jsem tu už milionkrát,když si to
přepne na kanál vaření,tak bum a už se neprobudí.
Ty už jsi tu byl milionkrát?
Říkám ti, že bez šafránu to nebude ono.
- Gusteau tomu věří.
- Fajn. Kdo je Gusteau?
Ále jenom nejvštší šefkuchař na světě.
Napsal tuhle kuchařku.
- Počkej, počkej, počkej... Ty umíš číst?
- No ne nějak extra.
Chlape. Ví o tom táta?
Já už jsem v nich přečetl takových
věcí, o kterých táta nemá ani ponětí.
No a já je přečetl.
- Což je vlastně naše další tajemství.
- Nemám rád tajnosti.
Všechno tohle vaření a čtení,
a a a sledování televize...
To čtení a vaření...
Zdá se mi, že jsi mě naverboval
do nějaké levárny, a já s tím nic nedělám.
Proč s tím nic nedělám?
Proč jim to tak trvá?
Šafrán de L'Aquila.
Italský, hm?
Gusteau řekl, že je excelentní.
Je dobře, že stará dáma miluje jídlo.
Zapomeň na slova,
tady jde vaření.
Hej, to je Gusteau.
Emile, sleduj!
Vaření není pro slabá srdce.
Musíš mít představivost,
silné srdce.
Musíš zkoušet věci,
které nemusejí fungovat.
A nesmíš nechat nikoho, aby tě omezoval,
jelikož neví, odkud přicházíš.
Tvoje jediná hranice je tvá duše.
To co říkám, je pravda,
každý dokáže vařit.
Ale jen ti, kteří
cítí, mohou být slavní.
Čistá poezie...
Ale to už nepotrvá dlouho.
Gusteauova restaurace
ztratila jednu ze svých pěti hvězd
díky tvrdé kritické recenzi Francouze
Antona Ego.
A to byla pro Gusteauva tvrdá rána,
A šéfkuchař zemřel se zlomeným srdcem.
Což, vzhledem k tradici,
znamená ztrátu další hvězdy.
Gusteau je mrtev?
Ne!
Ty jí vedeš přímo do kolonie.
- Pomož! Remy, pomož!
- Emile, skoč z toho lustru.
Chytím tě!
Emile, nakloň se ke mě.
Evakuace!
Všichni ke dveřím.
Kniha!
Pohyb, pohyb, pohyb!
Počkejte na mě!
Počkejte na mě!
- Je tu celá rodina. Kde Remy?
- Bože, támhle.
Už běžím!
Drž se, synu.
Podejte mu něco, čeho se může chytit.
No ták. To zvládneš, blíže.
Rychle!
Už jsi skoro tu!
Zvládneš to.
- Remy!
- Tati!
Rychle, to zvládneš.
To zvládneš.
Počkejte!
- Tati?!
- Remy, rychle.
Ne! Počkejte na mě.
Zastavte!
Remy, rychle.
Tati?!
Tati?
Kudy?
Čekal jsem...
na zvuk,
nebo hlásku,
znamení,
cokoliv.
Pokud máš hlad, tak vylez
nahoru a rozhlédni se, Remy.
Na co čekáš?
Mno, přávě jsem přišel o rodinu,
přátele.
Pravděpodobně navždy.
- Jak to můžeš vědět?
- No, já...
Ty jsi obrázek.
Proč se s tebou vůbec vybavuju?
Protože jsi ztratil rodinu,
přátele.
- Jsi osamocen.
- Jasně...
...a ty jsi mrtev.
Ale to nemění nic na tom,
pokud ti o něco jde a chceš to.
Pokud se zaměříš na minulost,
propásněš to, co teprve přijde.
A teď běž nahoru a rozhlídni se.
Co to děláš?!
Mám hlad,
nevím, kde jsem,
ani nevím, kdy zase najdu jídlo a...
Remy, ty máš ale výhodu.
Ty jsi kuchař.
Kuchař vytváří,
lupič krade.
A ty nejsi lupič.
Já jsem hladový.
Jídlo přijde, Remy.
Jídlo přichází k těm, kteří rádi vaří.
Vzdej se, nemáš...
Paříž?
Celou tu dobu jsem žil pod Paříží?
Krása.
Nádhera.
Gusteau, tvoje restaurace?
Ty jsi mě zavedl do své restaurace
Vypadá to tak, Jasně, tak se
připrav, nechám tě nakouknout.
To musím vidět.
Ať je skvělá, jasný!
Potřebuji dva lososy,
tři saláty a troje filety!
Dvakrát losos!
Troje filety, fofrem!
Potřebuji talíře!
Zdravím, šéfkuchaři Skinnere!
Jak jste se měl?
Hele šéfe, koukni kdo tu je.
Alfredo Linguini, Renatin syn.
Pamatuješ si na ni?
Gusteauova stará přítelkyně.
- Oh ano, Jak se máš...
- Linguini.
Ano, Linguini.
Jak příjemná je vaše návštěva.
- Co potřebujete...
- Moje matka...
Renata.
Ano, Renata.
Jak se má?
Dobře. Mno, dobře...
Bylo jí lépe, popravdě.
- chci říct...
- Umřela.
To mě mrzí.
Nemusí. Věřila v boha.
Je jí teď dobře.
Však víte, posmrtný život.
Co je to?
Napsala to pro vás.
Myslela si, že by jste mohl pomoci...
mně, sehnat práci...
- Zde.
- Samozřejmě. Gusteau by neváhal.
- Přeci jenom jsi syn Renáty...
- Ano, dobře.
Promyslíme to, a když bude volno...
- Už jsem ho přijmul.
- Cože?!
Jak se opovažuješ přijímat
někoho bez mého svolení?
Potřebujeme uklízeče.
Uklízeč, ano.
Jsem rád, že tu budeš pracovat.
Nemohu tomu uvěřit. Opravdová
kuchyně.
A já se můžu dívat.
Četl jsi moji knihu.
Uvidíme co všechno ses naučil.
Kdo z nich je šéf?
Tenhle.
Dobře a kdo je asistent?
Tenhle.
Ten odpovídá za kuchyň,
pokud je šéf pryč.
Omáčník, má na starosti omáčky.
Velice důležité.
Velký šéf dekorací.
Malý šéf dekorací.
Oba důležití.
Ochu-, ochutnavač,
hodně důležité.
Koukám jsi chytrá krysa.
Kdo je tenhle?
- Tenhle? To je nikdo.
- Nikdo? Je součást kuchyně.
On je "plongeur",
nebo něco takového.
Umývá špinavé nádobí.
Nevaří.
- Ale mohl by.
- Ehmm, ne.
Jak to můžeš vědět?
Co vždy říkám?
"Každý může vařit."
"Každý může" hned neznamená, že by každý měl.
To ho asi nezastaví co?
Vidíš?
Co to dělá?
Ne! Ne!
Ne, to je hrůza!
Ničí tu polévku.
A nikoho to nezajímá?
Je to tvoje restaurace, tak něco dělej!
A co jako?
Já jsem jenom tvá představa.
Zruinuje tu polévku.
Musíme to říct šé...
Remy!
Na co čekáš?
Tohle děláš normálně?!
Víš, jak to napravit.
To je tvoje šance.
Polívka!
Kde je ta polívka?
Z cesty!
Uhni uklízeči!
Ty jsi vařil?
Jak si se vůbec opovážil
vařit v mé kuchyni?
Kde si vůbec vzal tu odvahu
upravovat něco pro
tebe tak monumenalního?
Proč jsi nedělal to, co jsem ti řekl!
Já to dělám.
Myslel jsem, že já jsem tady pánem!
Larousse!
Co jsi tam přidal, hm?
Jestli jsi tam dal něco, co tam
nemá být tak tě roztrhnu jako hada!
- Co na to řekneš?
- Polívka.
Polívka?
Zastáv!
Ne!
Číšníku!
Linguini!
Máš padáka!
P-A-D-Á-K-A.
Padáka!
Chce mluvit se šéfkuchařem.
- Co zákaznice říkala?
- To nebyla zákaznice.
- Ale kontrola.
- Ego?
- Céline Leclere.
- Leclere?
Co říkala?
- Chutnala jí polévka.
- Čekej!
Jak to myslíš, čekej?
Ty jsi ten důvod, proč jsem v tom namočenej.
Baví se o tvé polévce.
Co jsi do ní přidával?
Já...
Mám pořád padáka?
- Nemůžete ho vyhodit.
- Cože?
Chutnala jí, že?
Kdyby ne, tak by nám to řekla.
Jestli o tom napíše recenzi...
a zjistí, že jste vyhodil toho,
který ji připravil...
Je to jenom uklízeč...
Vytvořil něco, co jí chutnalo.
Jak můžeme reprezentovat Gusteauva
když nemáme něco, v co věřil?
A v co že to teda věřil paninko?
"Každý může vařit."
Mno možná jsem na našeho
zametače trošku více vyjel.
Tak tě teda vyzkoušíme.
A musíme ho odměnit, jak by to
náš šéf Gusteau zajisté udělal.
Jestli si přeje zůstat v
nebezpečných vodách, tak proč ne?
- Nechtěl jsi utéct?
- Jo.
Když ti tak moc jde o jeho slavnou kariéru,
tak za něj zodpovídej.
Ještě něco?
Tak, zpět do práce!
Buď jsi štístko,
a nebo smolař.
Uvaříš tu polévku znovu.
A tentokrát ti budu věnovat pozornost.
Hodně velkou.
Nic proti, můžeš být kuchař.
Ale víš co si myslím, Linguini?
Že jsi malá, mazaná a falešná...
Krysaaaaaa!
Chytněte ji!
Linguini, přines něco, do čeho ji strčíme.
- A co mám teď dělat?
- Zabít.
- Hned?
- Ne. V kuchyni ne. Zbláznil ses?
Víš vůbec, co by se stalo, kdyby
někdo viděl krysu v naší kuchyni?
Zavřeli by nás.
Naše reputace už je
tak dost pošramocená.
Odnes ji odsud pryč.
Daleko.
Zab ji.
Zbav se jí.
Běž!
Nekoukej se na mě takhle.
Nejsi jedinej v bryndě.
Chtějí, abych to uvařil znovu.
Já nejsem ambiciózní.
Já nechtěl vařit.
Chtěl jsem se jenom vyhnout problémům.
Ty jsi ten, kdo za to může!
Co jsi hodil do toho hrnce?
Oregáno?
Ne? Rozmarín?
To je koření, že?
Rozmarín?
Ty jsi ho tam nehodil?
Tak k čemu teda byla
celá ta maškaráda...
Já tu práci potřebuju.
Už jsem o hodně přišel.
Nevím vůbec, jak vařit a ještě
k tomu se tu vybavuju s krysou, jakoby mi...
Ty jsi kejvnul?
Ty umíš kývat hlavou?
Ty mi rozumíš?
Takže nejsem blázen!
Momentíček, momentíček...
Já neumím vařit, že?
Ale ty... Ty umíš!
Viď?
Hele, nebuď tak skromnej,
si krysa proboha.
Ať jsi tam hodil cokoliv,
tak jim to chutnalo.
Jasně...
To by mohlo vyjít...
Jasně, chutnala jim polívkaaaa!
Chutnala jim polívka!
Myslíš, že by jsi to zvládnul znova?
Fajn, tak já tě teda teď pustím.
Ale jedem v tom spolu, jasný?
Dobrá.
Takže... jsme tu!
Chci říct... Není to nic moc,
ale... no však víš...
...nic moc.
Mohlo to bejt horší.
Je tu teplo, světlo,
gauč s televizí a...
...co je moje, je nyní i tvoje.
Jsi...
Je to sen?
Ten nejkrásnější!
- A můžeme ho sdílet spolu...
- Ale proč tady?
Proč teď?
Proč ne tady?
Proč ne teď?
Neznám lepší místo,
kde snít, než je Paříž.
Dobré ráno šéfíku, musíme...
vstávat!
Ne!
Idiote!
Já věděl, že se to stane!
Přivedu si krysu a řeknu jí,
že co je moje, tak je i její.
Vše je pryč! Hlupáku!
Sebrala žrádlo a vzala čáru!
Co jinýho jsem mohl čekat?
To mám za to, že věřím kryse.
Co... Nazdar!
To je pro mě?
Dobré!
Co jsi do toho dal?
Kde jsi to vzal?
Heleď, je to luxusní,
ale už nekraď.
Koření můžem koupit, ok?
Ne, ne!
Nestihnem to a to je to můj první den!
Letíme prcku!
"Já, stejně jako mnoho jiných
kritiků, jsem měla zato..."
"že Gusteau, od smrti velkého šéfkuchaře,
nebude mít, co nabídnout."
"Ovšem jejich polévka
mě přesvědčila o opaku!"
"Kořeněná s jemnou chutí,
delikatesní."
- Celine Leclere?
- Ano!
"I když jsme v to už nedoufali,
Gusteau si zase získal naši pozornost."
"Jen čas ukáže, zda-li si ji zaslouží."
No...
No víš...
Vím, že je to hloupý a divný, ale...
ani jeden z nás to nemůže dělat sám,
takže budeme spolupracovat jo?
Jdeš do toho se mnou?
Tak jdem na to!
Vítej v pekle!
A teď... uvař znovu tu polívku!
Nechám ti tolik času, kolik potřebuješ...
toho tu máme nejvíc.
Polívka.
Takhle to nepude malej šéfkuchaři!
Jestli to neuvařím tak mě vyrazí!
Musíme vymyslet něco jinýho.
Něco, co s sebou
nepřináší štípání, škrábání...
...nebo běhání po celym mým
těle s těmi svými krysími nožičkami...
Štípání, ne!
Lechtání, ne!
Nic takovýho, rozuměno šéfe?
Šéfíku?
Jsi hladovej...
Takže, musíme to vymyslet.
Ty víš jak vařit,
a já vím, jak vypadat...lidsky.
Musíme si v tom udělat systém,
tzn. že já udělám, co ty chceš,
ale tak, aby to nevypadalo, že mě
řídí nějaký malý krysí šéfkuchař.
Heleď, šéfe poslyš,
já jsem blázen, blázen, blázen!
Jsem tu v chladničce
a bavím se s krysou!
Linguini?
Musíme komunikovat!
Nemohu očekávat ano nebo ne,
nebo si podávat ruku s kry...
Krysa!
Viděl jsem ji!
- Krysu?
- Jo, jo! krysu.
Hned před tebou...
Co jsi tady dělal?
Mno seznamuju se, no víte, se zeleninou...
- A tak dále...
- Zmiz!
Tady si jeden nemůže být jistý
co všechno může být v zelenině, víš!
To bylo těsně!
Jsii tam nahoře v pohodě?
Jak jsi to udělal?
To jsem neudělal!
Bylo to hned jasný.
Měli jsme oba stejně bláznivej nápad.
Kam mě to vedeš?
Počkej.
Dobře.
Modrý portugal!
Tak by to mělo vypadat.
Gratuluju! Byl jsi shopen
zopakovat svůj náhodný úspěch.
Ale budeš toho potřebovat
znát víc než jen polévku,
pokud chceš přežít v mé kuchyni.
Colette bude zodpovědná za to,
aby tě naučila, jak se tu věci mají.
Poslyš, chci, aby jsi věděla, jaká čest
je pro mě studovat pod takovou krá...
Ne, ty poslyš! Chci, abys
přesně věděl, s kým si zahráváš.
Kolik jsi viděl žen v této kuchyni?
Jen mě.
Jaký si myslíš, že to je?
Protože si všichni mysleli,
že ženy neumí vařit, a že...
vaření je jenom pro staré hloupé muže.
A je teoreticky nemožné, aby
se žena probojovala až sem.
Ale jsem tady.
Jak se to stalo?
Protože ty...
No, protože ty...
Protože jsem nejlepší
kuchař v této kuchyni!
Už jsem tu pěkně dlouho,
a nehodlám se zahazovat...
s nějakým uklízečem,
který měl štěstí, jasný?
Lehce navařit, lehce sníst!
Gusteau představuje Čínské jídlo!
Excelentní práce, Francoa.
Jako obvykle.
Je to dobré, že?
Přál bych si, aby jsi taky něco takového
vytvořil pro mé budoucí mražené jídlo.
"Gusteauova kukuřičná štěňátka"!
Jako kukuřiční psi,
jen menší.
Jednohubky.
Cože to jsou, ti kukuřiční psi?
Levné párky namočené v
másle a jemně osmažené.
Však víš, američani.
Něco jako... Gusteauovo billboard
na představení nové rajčatové omáčky.
Nebo velká kukuřice v obleku psa.
Ano, ale prosím ve vší slušnosti.
Sežeňte mi právníka.
Prohlašuji, že po překročení lhůty dvou let...
ode dne úmrtí, nemají žádní následovníci
na můj majetek žádnoný nárok.
Gusteauovy obchodní zájmy poté právem
náleží šéfkuchaři restaurace, tudíž vám.
Já vím, co se děje po překročení lhůty!
To, co chci vědět, je to,
jestli tento dopis...
jestli může tenhle kluk něco změnit.
Mno není mu moc podobný.
On mu vůbec není podobný!!
On není Gusteaův syn.
On nikdy žádného neměl.
A teď to načasování.
Lhůta vyprší až za necelej měsíc.
Najednou se tu objeví kluk s
dopisem od náhle nemocné mátky,
který tvrdí, že je Gusteaův syn?
Nějak moc podezřelé!
- Gusteauova?
- Ano! Ano, ano.
- Mohu?
- Samozřejmě, samozřejmě.
- Ale ten kluk o tom neví.
- Píše, že mu to nikdy neřekla,
ani Gusteauovi
a žádá, abych mu to taky neříkal.
- Proč vy? Co chtěla?
- Práci... pro kluka.
- Jenom práci?
- No, jo...
Tak čeho se bojíte?
Když tu pracuje,
tak ho můžete sledovat
a já to prověřím, zjistím,
jak moc se to zakládá na skutečnosti.
Budu ale potřebovat, aby jste
od kluka sehnal nějaké vzorky DNA.
Třeba vlasů!
Jak říkám, ta věc je nějaká podezřelá!
- On něco ví...
- Buďte v klidu, je to uklízeč.
Myslím, že ho zvládnete.
- Co to děláš?
- Krájím zeleninu.
- Krájím zeleninu?
- Ne!
Mrháš energií a časem.
Myslíš si, že vaření je hračka?
Jako když vaří máma v kuchyni, hm?
Máma nikdy nezažila ten spěch,
když se ti navalí několik objednávek,...
jídlo máš všude kolem,
nestíhaš a musíš to mít
hotové včas,
aby zákazníci dlouho nečekali.
A ty nemůžeš být máma!
Co je zas tohle?
Měj stůl vždy čistý.
Když to tak nebude,
tak co se stane?
Nádobí se postupně nahromadí,
jídlo neodchází,
objednávky přibývají, katastrofa.
Říkám to každýmu, měj to
čistý nebo tě zmasím!
Ty tvý rukávy teda vypadaj!
Měj ruce v patřičném úhlu, blízko těla, vidíš?
A vždy je vracej do této pozice.
Kuchař se pohybuje rychle,
to ho drží v neustálém varu.
Měj paže uvnitř,
zmenší to procento případného říznutí a tak...
a udrží to rukávy čisté.
Znak šéfkuchaře,
žádné nečistoty, čisté rukávy.
Znala jsem Gusteauvy zákony. A do
každého jídla dal vždy něco nečekaného.
Ukážu ti to.
Pamatuju si všechny jeho recepty.
- Vždy dělej něco nečekaného.
- Ne! Drž se receptu!
Ale vždyť jsi teď řekla...
Ne, ne, ne!
To byla jeho práce být spontální.
Naše práce je řídit se receptem.
Jak můžeš říct, že je ten chleba
dobrý, aniž bys ho ochutnával?
Ne vůní, ne pohledem, ale tím zvukem.
Slyšíš!
Ó, ta symfonie křupání.
To slyšíš jen u dobře upečeného chleba.
Nejlepší způsob, jak
vařit jídlo,
je mít všechny suroviny řádně připravené.
A na to máš dvě možnosti.
Buď si ho připravíš sám,
nebo podplatíš zemědělce.
Woilá, jídlo nakoupené,
restaurace připravena.
V kuchyni musí být všechno perfektní a čisté.
Stejně tak i náš šéfkuchař.
Ale neplatí to u všech.
Koukni na něj...
Utekl z domova ve dvanácti letech.
Dříve dělal v cirkusu akrobata.
A když ho vyhodili,
tak na ulici bavil lidi.
- Horst byl ve vězení.
- Za co?
Nikdo neví.
Mění příběh vždy, když se ho zeptáme.
Obelstil jsem velkou korporaci.
Vykradl jsem druhou největší banku ve
Francii, za pouzití kuličkového pera.
Vytvořil jsem ozónovou díru v Avignonu.
Zabil jsem člověka, pouze s tímhle!
Nikdy nehraj karty s Pompidou.
Má zákaz vstupu do Las Vegas a
Monte Carla, protože podváděl.
- Larousse je utečenec z odboje.
- Jakého odboje?
To neřekl.
Asi nevyhráli.
Tak vidíš?
My jsme umělci.
Piráti. Co jinýho kuchaři jsou?
Jo?
Jo, jsi teď jeden z nás, že?
Jo. A děkuji a za všechny
ty rady ohledně vaření.
- Taky díky.
- Za co?
Že jsi je přijal.
Krysa!
- Ale, ale...
- Jenom jsem sbíral klíče!
Máte vybráno?
Vaše polévka je excelentní!
Ano, ale dáváme si jí pořád!
Co jiného nabízíte?
Máme velice dobrou...
Jo, o ní vím. Stará klasika,
ta vás proslavila.
Co má váš šefkuchař nového?
Co máme nového!
- Nového?!
- Jo!
- Co jim mám říct?
- A co jsi jim řekl?
- Že se zeptám!
- O čem se tu hádáte?
- Zákazník se ptá, co máme nového!
- Co jim mám říct?
- A co jsi jim řekl?
- Že se zeptám!
Jednoduché!
Tak obnovte staré Gusteauovy recepty.
Něco, co jsme nějakou dobu nedělali...
To už jsem jim nabízel.
Chutná jim Linguiniho polévka.
Oni žádali jídlo od Linguiniho?
Většině zákazníkům chutná jeho polévka.
To jsem slyšel.
Tak co teď?
Dobrá tedy,
pokud chtějí něco od Linguiniho,
řekni jim, že šéfkuchař Linguini
připraví něco specielního,
něco, co 100% není v nabídce.
A buď bez obav, je to
Linguiniho objednávka.
Teď máš možnost uvařit něco, co je
hodno tvého talentu, Linguini!
Zapomenuté šéfkuchařovo oblíbené jídlo.
Sladký chléb a lá Gusteau.
- Colette tě zaučí.
- Ano šéfe.
No tak zrychlete,
zákazníci mají hlad!
Seš si tím jistej?
Ten recept byla katastrofa!
Nikdo Gusteaua nenapodobil.
Ále, jenom malá výzva,
kterou šéfkuchař potřebuje.
"Sladký chléb a lá Gusteau"
Chléb má jemnou krustičku,
obsahující chapadla chobotničky a
jiné mořké plody, které jsou na okraji.
Je zalit pikantní
omáčkou z drceného pepře.
ale je Gusteaův takže...
Lalo! Máš vše... jo?
Jasně!
Máme?
Hned jsem zpět!
Na chvilku si to pujčím.
Kde to... Tady!
Já se vrátím...
Díky!
Omlouvám se!
Budu to potřebovat.
Hned se...
Hej! Potřebuju tohle...
Mám to.
Ok.
Co to děláš?
Máš vařit podle Gusteauva receptu!
- Však jo!
- Recept v sobě nezahrnuje tohle!
Leda že by jsi...
Ty improvizuješ?
Na experimenty nemáme čas!
Zákazník čeká!
Máš pravdu!
Měl bych tě poslouchat!
- Přestaň!
- S čím?
Znervózňuješ mě!
Cokoliv teď děláš, tak přestaň!
- Specielní objednávka?
- Už jdu!
- Máme na tom dělat spolu!
- Však taky jo!
- Tak co to děláš?
- To je těžký vysvětlit.
- Tak co!
- Tady!
Počkej, zapomněla jsem na omáčku!
- Ani se neopovažuj!
- Ne, ne!
Promiň!
Je už Linguiniho jídlo hotové?
Jo, jo, akorát odešlo.
- Chutnal jsi ho.
- Samozřejmě?
Předtím, než ho upravil.
Dobře. Cože?
Jak ho mohl změnit?
Prostě ho změnil a...
Moc jim to chutná!
Už si o něm dokonce povídají!
Linguini, další lidé to taky chtějí!
To je... nádhera.
Specielní objednávka!
Specielní objednávka!
Dej si přestávku šéfe.
***ýchej se vzduchu!
Dneska jsme to zmákli.
Chytil jsem tvoji čepici!
Popravdě, ne.
Chtěl bych si s tebou o něčem popovídat.
Ve své kanceláři.
- Nejsem v průšvihu?
- Průšvihu? Ne!
Jen takový malý přátelský pokec.
"Uklízeč" už od tebe ví
vše, co potřebuje, viď, Colette?
Má vše, co potřebuje.
Blahopřeju k úspěchu,
Linguini.
- Dobrá práce!
- To byla maličkost.
Já ani ve skutečnosti nepiju, víte?
Samozřejmě že ne.
Tohle bych taky nepil.
Ale byl by jsi naprostý hlupák,
kdyby jsi neochutnal výtečné
Chateau Latour din '61.
A ty, mesié Linguini,
nejsi hlupák.
Tak si připijeme na nehlupáctví!
- Remy!
- Emile?
Nemohu tomu uvěřit, ty žiješ!
Já myslel, že vás už neuvidím!
A já zase, že jsi to nepřežil.
Co to jíš?
Ani nevím...
Předpokládám, že to bude něco pro krysy.
Co? Ne!
Jsi teď v Paříži, naivko!
Moje město! Žádnej z mých bratrů
nebude jíst tyhle nechutnosti v mým městě.
Remy! Ty kradeš?
Slíbil jsi Linguinimu že ti může věřit.
To může.
Je to pro mého bratra.
Ale on může přijít o práci.
Což znamená, že já taky,
je to pod kontrolou, jasný?
- Dáš si ještě?
- Neměl bych, ale... tak jo!
Kde jsi se učil, Linguini?
Učil?
Jo... jasně.
Přece nechceš abych ti veřil,
že to je poprvé, co vaříš.
- To ne.
- Já to věděl!
To je... po druhý, po třetí,
po čvrtý, po pátý!
V pondělí to bylo poprvé.
Ale už předtím jsem
několikrát odnášel smetí.
Jo, jo, jo.
Už máš nějak málo vína.
Pověz mi, Linguini,
o svých zálibách.
Máš rád zvířata?
Co? Zvířata?
Jakého druhu?
Tak obvykle...psy, kočky,
bravky, ...
krysy?
Něco jsem ti přines...
Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!
Vyplivni to hneď teď!
Ohledně jídla tě musím pořád učit.
Zavři oči... a ochutnej kousek... toh...
Ne! Ne! Ne!
Teď jsi to zkazil!
Nebylo zkažené!
Tady!
Jemně přičuchni...
a vychutnej si tu chuť.
- Vidíš?
- Neni špatný.
Krémový, solený, prostě báječný...
Zaznamenal jsi to?
- Zaznamenal jsem tu báječnost.
- Zavři oči.
Teď ochutnej tohle!
Jiná chuť, viď? Jemný, křehký,
rozplývá se na jazyku...
- Ano.
- A teď...
zkus je ochutnat oba.
Vypadá to na menší změnu chuti...
Zase něco jiného...
- Vidíš?
- Trošku trpký...
A když tyhle dvě chuti zkombinuješ
do různých variací,
které ještě předtím nikdo nezkoušel...
tak objevíš úplně nové chuti...
Myslím si... už mi to vypadlo.
Ale bylo to zajímavé.
Jedno z nejzajímavějších
smetí, co jsem zatím mě...
Hej, co to děláme?
Ty jsi vlastně živej.
Musíme se dostat zpět do kolonie.
Všichni budou ***šení.
- Jo! Ale...
- Copak?
Jde o to, že já mám určitý druh...
Co je pro tebe důležitější než rodina?
Co tu máš tak důležitého?
No...
Návštěva mě nezabije...
- Nikdy jsi neměl krysu jako mazlíčka?
- Ne.
- Tak jsi dělal v laboratoři s krysama?
- Ne.
Tak jsi žil v kanále, či co?
Ne, ne, ne, ne.
Víš něco o krysách,
to je jasné...
Já to vím, ty to víš,
všichni to víme...
Hej a proč tomu tak říkají?
- čemu?
- Ratatouille.
Je to dušené maso, že?
Tak proč tomu tak říkají?
Pokud chcete pojmenovat jídlo,
tak byste ho měl pojmenovat
něčím, co je delikatesní.
Ratatouille nezní moc delikatesně.
Zní to jako krysa s kakaem.
Kakaová krysa,
to teda nezní moc delikatesně.
Bohužel, došlo nám víno.
Můj syn se vrátil!
Potřeboval bych někoho,
kdo by tě nahradil
protože bez očichavače
bychom byli vyhubeni.
Naštěstí zatím nic otráveného
nebylo, díky bohu, ale...
... nebylo to jednoduché.
Moc jsi nám to tu neulehčil.
- Já vím. Mrzí mě to tati.
- Ále, důležité je to, že jsi doma.
- Jo, no, ohledně totohle.
- Nějak jsi zhubnul.
Čím to? Přestal jsi jíst
nebo ti u nás moc nechutná?
Je to tam nahoře těžký, co?
Jistě, není to procházka zahradou,
ale už jsem se tak nějak adaptoval.
Našel jsem si tam místečko,
takže vás budu často navštěvovat.
Realita není žádný leháro,
ta tě donutí...
- ... navštěvovat?
- Ano, slibuju. Často.
- Ty nezůstáváš?
- Ne.
Není to nic velkýho...
Já jen, nemyslel sis přece,
že tu zůstanu navždy, že?
Popravdě i ptáci
opouštějí hnízdo.
My nejsme ptáci,
jsme krysy.
My neopouštíme hnízda,
děláme je vetší.
- Možná jsem jiný druh krysy.
- Možná, že vůbec nejsi krysa.
Možná, že to je i dobrý nápad.
Hej, kapela hraje dneska dobře, co?
Snaž se to přijmout, tati.
Mě už to nebaví.
Já chci věci tvořit.
Chci tomuto světu něco přínést.
- Mluvíš jako člověk.
- Né všichni jsou tak špatní, jak říkáš.
- Jo, co ti dodává takovou jistotu?
- A safra!
Měl jsem to štěstí si je
prohlédnout z bližšího úhlu pohledu.
- Jo? Z jak bližšího?
- Hodně blízkého.
A nejsou tak špatní,
jak jsi původně říkal.
Pojď za mnou.
Chci ti něco ukázat.
Víš co, ja tady počkám.
Ujisti se, že je podlaha
a nádobí čisté než zavřeš.
Moment.
Vy chcete, abych tu zůstal a uklízel?
Je v tom nějaký problém?
- Ne.
- Hodnej chlapec!
Naschle zítra.
Jsme tu.
Jen se hezky podívej, Remy.
To se stane, když se krysa
hodně přiblíží k lidem.
Svět, ve kterém žijeme,
náleží nepříteli.
Musíme žít opatrně.
Musíme se starat
o svůj druh, Remy.
Tak je to dáno.
Jsme to jediné, co máme.
Ne.
Co?
Ne!
Tati, já tomu nevěřím.
Ty mi chceš říct, že naše
budoucnost je vyhnout se tomuhle?
Takhle to je.
Nemůžeš změnit svůj život.
Ale změna je život, tati...
Slabší články se ovlivňují.
A to se stane, až se k tomu odhodláme.
Kam to jdeš?
Se štěstím, kupředu.
Zdravím!
Dobré ráno!
Dobré ráno!
Takže, šéf...
tě pozval na drink.
To je něco.
To je teda něco!
Co ti říkal?
Copak?
To mi to nemůžeš říct?
Tak mi teda promiň, že mě
zajímá co jste se šéfem probírali.
Už je mi to jasný...
Já tě tady učim, jak vařit...
čímž mě šéf pověřil,
a ty se mě teď snažíš odstrčit?
Tak se probuď!
Myslela jsem si, že jsi jiný.
Já měla za to, že si to o
mně myslíš taky. Já myslela...
Nemusela jsem ti pomáhat!
Kdybych se starala jenom o sebe,
tak bys byl v koncích.
Ale já chtěla, abys uspěl.
Líbil ses mi.
Moje chyba.
Colette!
Počkej, počkej! Colette!
Je konec, šéfíku.
Už to dál nemohu dělat.
Colette!
Počkej, počkej, počkej!
Neodjížděj!
Heleď, nejsem moc dobrej v konverzacích.
To samý platí o jídle.
Myslel jsem tím, bez tvé pomoci.
Už mám dost slušnosti.
Je to lež, akorát trochu jinak myšlená.
- Ty máš talent.
- Ne! Nemám! Opravdu! Nejsem to já!
Když jsem tam dal tu extra ingredienci,místo toho
abych se řídil receptem, jak jsi řekla, tak...
to jsem nebyl já!
- Co tím chceš říci?
- Tím chci říct, že bych to nezvládnul!
Budu se řídit tvými recepty,
budu naslouchat tvým radám,
budu naslouchat tvým radám
až do konce života,
protože...
milujiiii tvé rady.
- Ale?
- Ale...
- Nedělej to.
- Uchovávám tajemství.
Není to moc obvyklé...
Já mám kry...
- Co? Co? Ty máš
- Já mám kry...
- Ty máš naspěch?
- Ne! Ne, ne!
Já mám takovou, malou, drobnou...
a ten malej šéfík
mi říká, co mám dělat.
- Malej šéf?
- Ano! Ano!
Je tady nahoře!
Ve tvém mozku?
Grrr, proč je tak
těžké ti to říci.
Ouky, tak teda jo.
Ty mě inspiruješ.
Nechám vše v sázce.
Nechám v sázce pohled na největší
idiotský psycho, který jsi ještě neviděla.
Chci tím říct, víš
proč se tak rychle učím?
Chceš vědět, proč
jsem tak dobrý kuchař?
Nesměj se!
Já ti to ukážu!
Ne! Ne!
- Co se děje, Ambristere?
- Gusteau...
- Konečně zavírá, že?
- Ne.
- Finanční problémy?
- Ne.
Vyšel nový druh mikrovlné trouby?
Tak co? Co?
Vybal to!
Je zpět...Populární.
- Už jsem nepsal Gusteauvu recenzi hodně dlouho.
- Ne, pane.
- Moje posední recenze byla o stezkách pro turisty.
- Ano, pane.
Říkám, "Gusteau konečně našel
pravé místo v historii,"
"hned vedle dalšího
slavného šéfkuchaře,"
- Messie Boyardine.
- Touche!
Tak jsem to popsal.
Tak zněla má slova.
- Jejich poslední slova.
- Ano.
Tak mi pověz, Ambristere,
Jak může být populární?
- Ne! Ne, ne, ne, ne, ne! Ne!
- DNA to prokázala.
Všechno směřuje k tomu,
že je Gusteaův syn.
To se jen tak nemůže stát.
On to teda musí vědet,
ten kluk to určitě ví.
Jen se podívejte,
předstírá, že je idiot.
Hraje si se mnou
jak s nějakým míčem...
nebo tak něco...
- Až tak?
- Jo, dohání mě k šílenství!
Spolčenej s krysou!
- S krysou?
- Jo, spolčil se s ní!
Určitě chce, abych si
myslel, jak je důležitá.
- Krysa?
- Přesně tak!
Je krysa důležitá?
Samozřejmě že ne!
Ale on chce abych si to myslel.
Á, už jsem tomu přišel na kloub.
Ta krysa se tu objevila ve stejný den,
kdy kluk nastupoval.
Nakázal jsem mu se jí zbavit.
A najednou chce,
abych ji viděl všude!
Ó, je tady!
A pak zase tady?
Nezbláznil jsem se?
Je fantom nebo opravdová?
Né, už mě nebaví být částí této hry.
Měl bych tohle poslouhat?
Ohledně tebe?
Nemohu ho vyhodit,
je teď středem pozornosti!
Když ho vyhodím,
tak se bude každý ptát proč.
A to je to poslední,
co teď potřebuju.
Proč se tak strachuješ?
Nelíbí se ti, že jsi zase na výsluní?
Nelíbí se ti snad, že Gusteau
je zase na prvních příčkách?
Ne, když je na nich jeho tvář!
Gusteau už má tvář.
Je jemná, láskyplná
a přívětivá a prodává burrita,
miliony a miliony burrittů.
Závěť vyprší za 3 dny.
A pak ho můžeš vyhodit,
když už nebude mít nic.
A nikdo se to nikdy nedozví.
Spíš jsem měl strach ohledně
toho vlasu, který jsi mi dal.
- Musel jsem ho poslat zpět do laboratoře.
- Proč?
Protože když mi ho poslali po identifikaci,
tak mi řekli, že tu je hlodavec.
Ne, ne, ne!
Ochutnej tuhle.
Je lepší.
Nechutná stvoření!
Byl jsem s tím obeznámen,
jak se na mě svět ve skutečnosti díval.
Ale už se to trošku zlepšovalo.
Remy!
Bráško!
Už jsme se báli, že se... však víš,
neukážeš.
- Hej, Remy, jak se máš?
- Jak se máš?
Tys jim to řekl? Emile, to je přesně to,
co jsem ti říkal,že nemáš dělat.
Ale však je znáš,
jsou to mí přátelé.
Nevěděl jsem, že...
- Heleď, promiň.
- Mně to neříkej.
- Jim to řekni.
- Hej, je tu nějaký problém?
Ne, není!
Počkejte tady.
Zamčené?
- Remy, co tady děláš?
- Mno, Emil jim ukázal...
Já mu říkal, že nemá.
Mně bylo jasný, že to vykecá...
To je katastrofa.
Každopádně, jsou hladoví,
dveře jsou zamčeny a já potřebuji klíč.
- Oni po tobě chtějí ukrást jídlo?
- Jo. Ne!
Je to komplikované. Jsou moje rodina.
Nemají žádné ideály.
Ideály?
Kdyby šéfkuchař neměl ideály,
myslíš, že by vymyslel Hot Barbecue?
- Nebo burrita do mikrovlnky?
- Nebo narychlo usmažené kuře?
Jó, on věděl, jak prodávat věci.
Jsou výplod tvé fantazie,
Remy, já jsem přece mrtvý.
Zmlkněte!
Musím přemýšlet.
Věci se pohnou,
pokud je udržím v tajnosti...
Ach jo, za chvíli tu
bude celej myší ***...
Á, tady jsi.
Hele, tvoje poslední vůle!
To je zajímavé.
- Nebude vadit, když se...
- Samozřejmě.
"Šéfkuchař Alfredo Linguini"
Linguini?
Co má Linguini společného s tvojí vůlí?
To by měla být moje kancelář.
Drahý pane Skinnere...
Poslední vůle Auguste Gusteauva
Auguste a já jsme si byli velmi blízcí.
V Paříži, 23. Července
"Podepsáno mojí rukou"
Prosím, neříkej to Alfredovi.
...žijící dědicové...
Alfredo je Gusteaův syn.
"Žijící dědicové", "Linguini",
"Gusteaův syn".
On je tvůj syn?
- Já mám syna?
- Jaktože to nevíš?
Já jsem kus tvé fantazie.
Ty to sám nevíš!
Jak to teda mám vědět já?
No, tvůj syn je právoplatný
vlastník této restaurace.
Ne! Ne!
Krysa!
Krysa!
Krade mi dokumenty!
Musím ji chytit!
Ty!
- Vypadni z mé kanceláře!
- On není ve tvé kanceláři.
To ty jsi v jeho.
"Stoupající šéfkuchař deklarován
na vlastníka Gusteauvy restaurace."
"Nový vlastník, nový Gusteau."
"Gusteauova restaurace stoupá jako kvězda."
...jste hodně dobrý kuchař a
to jste neměl žádný trénink?
Jaké je tajemství vašeho talentu?
Tajemství?
Chcete znát pravdu?
Já jsem Gusteaův syn.
Asi to mám v krvi.
Ale vždyť jste se o tom
dozvěděl teprve nedávno, ne.
A?
A jak jste zjistil,
že ta restaurace patří vám?
Nějaká část ve mně to věděla.
Že by ta Gusteauova?
Kde získáváte inspiraci?
Inspirace má mnoho jmen.
Moje se jmenuje Colette.
Něco se mi zaseklo v zubu.
- Zdravotní inspektor.
- Chtěl bych nahlásit krysu v restauraci.
Přebrala mi rest...
Chtěl jsem říci Gusteauovu restauraci.
Gusteauvu?
Hned se podívám.
Koukám.
Dostaneme se tam až tak za 3 měsíce.
Ale ona je tam teď, ne až...
- Ta restaurace je prý výborná.
- Ale dobrá, píšu si to.
Až budeme mít volný termín,
tak se vám ozvu.
Ale ta krysa.
Vy musíte... ukradla... mé dokumenty.
Už by jsme měli otevírat.
Měl už dávno skončit.
Bonjour, mon cherie!
Připoj se k nám.
Zrovna jsme se začli bavit o mé inspiraci.
Jasně, předpokládam, že o malým šéfovi.
Ne, lásko.
Myslel jsem tebe.
- Ty jsi messié Linguini?
- Zdravím.
Omluvte mě za vyrušení
vaší předčasné oslavy.
Ale předpokládám,
že jenom féroví lidé
vám dají malou šanci,
protože jste nováček v této hře.
- Hře?
- Ano.
A ty nemůžeš hrát bez protihráče.
Což je, když připustíš,
proti pravidlům.
Vy jste Anton Ego.
Vy jste teda blesk,
to se musí nechat.
A vy zase štíhlý,
na někoho, kdo má rád jídlo.
Já nemám rád jídlo,
já ho miluji.
Kdybych ho nemiloval,
tak bych ho nepozříval.
Vrátím se zítra večer
s velkým očekáváním.
Modlete se, aby jste mě nezklamal.
Poslouchejte, nemusíme se
ukvapovat, protože jsme Francouzi.
Tak jdeme!
Chtěla tím říci, že je
čas na večeři a jsme Francouzi.
Nekoukej tak na mě.
Zneuctíval jsi mě před lidma.
Jak se mám soustředit, když mi
celou dobu taháš za vlasy?
A ještě jedna věc, nejsi
jedinej, na kom mi záleží.
Colette umí taky vařit, víš?
Dobře, to stačí!
Koukej se uklidnit, šéfíku,
nejsem tvoje loutka,
a ty nejsi můj loutkař.
Krysa je ten klič?.
Mě teď nezajímá, co si myslíš.
Ego přichází a já se musím soustředit.
To jsem ještě neviděl.
Jo! Vypadá to, že to náš malý
chlupatý přítel trošku přehnal.
Promiň, Remy.
- Vím, že nás je tu příliš...
- Víš co, to je v pohodě.
Byl jsem sobec.
- Máte hlad?
- Děláš si srandu?
Dobře.
Večeře je na mě.
Půjdeme pro ni, až zavřou.
A když jsme u toho, vyřiď
otci, ať přivede celý ***.
Šéfíku?
To je bezva, synu.
Práce uvnitř, hm?
To nemá chybu.
Šéfíku?
Šéfíku!
Zdravíčko, šéfíku.
Já myslel, že jsi se
vrátil do apartmánu.
A když si tam nebyl, tak...
já nevím...
myslím si, že nebylo dobré,
jak jsme se tuhle pohádali...
Heleď, nechci se hádát. Poslední dobou
toho na mě bylo moc, chápeš?
Vše se změnilo velice rychle, víš?
Najednou jsem Gusteau,
tak musím být Gusteau!
Lidé budou zklamaní,
je to trošku zvláštní...
Víš, já ještě předtím
nikoho nezklamal, protože,
ode mě nikdy nikdo nic neočekával.
A jediný důvod,
proč je to teď jinak...
Je, díky tobě.
Nechoval jsem se k tobě s úctou.
Ty jsi mě nikdy nepodrazil
a na to nikdy nezapomenu.
Jsi dobrý přítel,
a moc si tě vážím...
Co to je?
Co se to děje?
Ty kradeš jídlo?
Jak jsi mohl?
Myslel jsem, že jsi můj přítel!
Věřil jsem ti!
Vypadni,
ty a ti tví krysí společníci.
A už se nevracej!
Nebo uvidíš, čeho jsou restaurace
schopny, když vidí nejakého škůdce.
Měl jsi pravdu.
Co jsem si to namlouval?
Jsme to, co jsme, krysy.
Mno, za chvilku odejde,
a ty víš, jak se tam dostat.
Ukradni si, co chceš.
- Ty se nepřidáš?
- Už nemám chuť.
Už víte, co by jste si dnes dal, pane?
Ano, chtěl bych vaše
toasty, ostré, jako břitva.
- Dále!
- Dnes je tvůj velký den.
- Měl bys jim něco říct.
- Co jako?
Ty jsi šéf.
Inspiruj je.
Prosím o pozornost!
Dnes, nás čeká velká noc.
Apetit přichází
a s ním i jeho velké ego.
Myslím Ego.
Ten přichází...
Kritik?
A bude si objednávat...
něco...
Něco z našeho jídelníčku.
A my to budeme muset uvařit.
Nechceš to tak nechat, viď?
Neměl bys tu být,
když mají otevřeno.
- Není to bezpečné.
- Mám hlad!
A nepotřebuji to jídlo,
které mají uvnitř.
Jde o to, příteli,
nebýt náročný.
- Pohlédni!
- Ne! Počkej!
Ne! Ne, ne, ne!
Co budem dělat?
Řekneme to tátovi.
Ty, maličký, jsi ten šéfkuchař,
ale pořád jenom krysa.
Samozřejmě, že napsal
recenzi o naší restauraci.
Samozřejmě, že tím pohřbil Gust... tátu.
To bylo hrozné "juju" hodnocení.
Ale řeknu vám jedno!
Ego je tu!
Anton Ego je jenom další zákazník.
Jdem vařit!
Jo! Jdem...
OK.
Takže, mám tu pro tebe návrh.
Vytvoříš pro mě nový druh
mraženého jídla šéfkuchaře Skinnera.
A já tě, naoplátku,
nezabiju.
Sbohem, kryso!
Už víte, co si dnes dáte, pane?
Ano, myslím, že jo.
Ohledně těch žvástů,
co jsem četl o vašem kuchaři,
víte co bych prosil?
Trošku neokoukanosti.
To je vše!
Chtěl bych něco svěžího,
neokoukaného a dobrého.
Myslíte, že byste mi k
tomu mohl přinést sklenku vína?
K... čemu pane?
Neokoukanému.
Něco svěžího, čerstvého?
Dobrá tedy, jelikož vídím,
že nic neokoukaného již nemáte...
a nevypadá to na to...
že v tomto hrozném městě ještě
něco takového je, tak vám něco nabídnu...
Vy připravíte
jídlo a já něco neokoukaného,...
což se neobejde bez kvalitního vína.
Takové Cheval Blanc din 1947 by postačilo.
Obávám se, že...
váš výběr večeře...
Řekněte vašemu šéfovi, Linguinimu,
ať mi uvaří něco, co vy mi přinesete.
Řekněte mu
"Dostaň mě, se svým nejlepším jídlem".
Dám si to co on.
Takže to vzdáváme.
Proč to říkáš?
Jsme v kleci,
uvnitř kufru od auta,
čekající na budoucnost
mraženého jídla.
Ne, já jsem ten, co je v kleci.
Já to vzdávám.
Ty... jsi volný.
Jsem tak volný, dokud mi
to tvoje představa dovolí.
- Tak jako ty. Ale noták.
- Už mě nebaví si něco představovat.
Představuju si, že jsem krysa jako můj otec,
Představuju si, že jsem člověk jako Linguini.
Představuju si, že existuješ,
protože mám s kým mluvit.
Ty jsi mi řekl jen
to, co jsem dávno věděl.
Já vím, kde jsem!
K čemu potřebuju tebe, abych to zjistil?
Proč si tě mám vůbec představovat?
Ty jsi to ale nepředstavuješ, Remy.
Nikdy jsi to neudělal.
Ne! Další sochu!
Tati!
- Remy!
- Bráško!
Emile!
Mám vás rád!
- Kam to jdeš?
- Zpět do restaurace!
- Beze mě to nezvládnou!
- Proč se staráš?
Protože jsem kuchař!
Kdyť to byl tvůj recept!
Jakto že si ho nepamatuješ?
Ja ho nesepisoval.
Prostě ke mně přišel.
Tak se snaž, ať k tobě přijde znovu, jo?
Protože nemáme co vařit!
- Kde je moje objednávka?
- Nemůžeme jim dát něco jiného?
Něco, co jsem nevařil?
- Objenali si tohle!
- Tak ať si objednají něco jiného!
- Řekněte jim, že nám došly suroviny!
- To těžko! Právě jsme otevřeli.
Já to nechápu.
Proč jim neuvaříme to, co si objednali?
Zvládnem to!
Jen nám řekni, jak jsi to vařil!
- Já nevím, co jsem vařil!
- Musíme těm zákazníkům něco říct!
Řekněte jim...
Remy!
Stůj!
- Tak zastav!
Tady se nebavíme o mně!
Bavíme se o tom, co těď udělat!
Nedotýkat!
Díky, že jsi se vrátil,
šéfíku.
Vím, že to zní šíleně, ale...
Mno, pravda občas zní šíleně,
ale to neznamená, že není možná.
Pravda...
Pravda je...
že nemám vůbec žádný talent.
Ale tahle krysa, ta stojí za všemi těmi recepty.
Ona je kuchař.
Opravdový kuchař.
Schovávala se pod mou čepicí.
To ona ovládala mé tělo a pohyby.
Ona je ten důvod, že mohu vařit
jídlo, které každého ohromí.
Důvod, že Ego je tam venku.
Mě jste chválili za jeho dar.
Je mi jasné, že tomu nemůžete věřit, hej,
věřili jste, že umím vařit, že?
Heleďte, funguje to.
Je to bláznivé, ale funguje to.
Můžeme být největší restaurace v Paříži,
a tato krysa...
Tento geniální malý šéfkuchař,
nás k tomu dovede.
Co vy na to?
Jdete do toho se mnou?
Tati!
Tati...
Nevím, co říct.
Mýlil jsem se ve tvém příteli.
A... v tobě.
Nechtěl jsem, aby sis myslel, že je
pro mě tohle důležitější, než rodina.
Nemohl jsem si vybrat mezi
něčím, co mám oboje stejně rád.
Já nemluvím o vaření.
Mám na mysli odhodlání.
Má to pro tebe až tak velkou cenu?
Neumíme vařit,
ale jsme tvá rodina.
řekni nám, co máme udělat,
a my se o to postaráme.
Zdravotní inspektor Dist. 5
Zastavte ho!
Alfa týme! Pohyb, pohyb, pohyb!
Zbytek zůstane s Remym!
Zaměstnanec si musí umýt ruce!
Tým Bravo k rybám!
Tým Čtyři k toustovačům!
Tým Pět, grill!
Tým šest, omáčky!
Na svá místa!
Pohyb, pohyb, pohyb!
A naučte se běhat po dvou nohách,
potřebujete mít volné ruce!
Potřebujeme nějakého číšníka!
Pane, moc se omlouvám za zpoždění,
ale máme dnes trochu napilno.
Dejte si na čas.
Nechte si na tom pořádně záležet!
Ale trošku pohybu!
Opatrně s tou omáčkou.
Trochu více másla!
Opatrně na ten sýr!
Udělej salát,
ať je jako obrázek!
Trochu více koření, ať to má vůni!
Neodkrájej tolik toho vepřového.
Stále míchejte!
Jemně s tou zeleninou!
Lžíce dolů!
Dobré! Přesolené! Dobré!
Chci, aby to jídlo vypadalo!
- Emile!
- Promiň!
Colette, počkej! Colette!
Vrátila ses!
- Colette, Já...
- Neříkej to!
Přemýšlela jsem o tom a změnila názor,
jen mi řekni, co chce ta krysa uvařit.
Ratatouille?
To je sváteční jídlo.
Jsi si jistý, že tohle chceš uvařit Egovi?
Co?
Připravuji ratatouille.
No a jak by jsi to teda ty připravil?
Ratatouille?
To je snad vtip.
Kdo uvařil ratatouille?
To chci teda vědět.
Už je to pěkně dlouhá doba, co jsem
sdělil pochvalu šéfkuchaři.
Ale teď jsem ve výjimečné situaci
číšníku, sděl kuchaři, že opravdu umí.
Děkuji, ale tento večer
jsem pouze váš číšník.
A komu bych měl poděkovat za jídlo?
Omluvte mě na chvilinku.
Vy musíte být šéfkuchařka.
Pokud chcete vidět šéfkuchaře,
tak budete muset počkat,
až odejdou všichni zákazníci.
Dobrá tedy.
Nejdříve si Ego myslel, že je to vtip,
ale jakmile mu to Linguini vysvětlil,
Egův úsměv... zmizel.
Byl tak mimo, že nemohl
položit ani jednu otázku.
A po vysvětlení příběhu se Ego postavil,
a poděkoval za jídlo...
a odešel, aniž by řekl jediné slovo.
Následující den,
se objevila jeho recenze.
V mnoha případech,
je práce kritika jednoduchá.
Obětujeme málo,
a vychutnáváme si práci těch
kteří očekávají náš úsudek.
Tvoříme tvrdou kritiku.
kterou je zábava psát i číst.
Ale i my, kritici,
musíme čelit trpké pravdě,
máme to vůbec zapotřebí?
Průměrný kus smetí
má pravděpodobně větší význam
něž naše kritika,
vyznačuje se tím.
Ale kritik nerad riskuje ohledně jedné věci.
A to je objevení a
bránění novým věcem.
Svět nám přináší nové
talenty, nová stvoření.
a ti noví potřebují přátele.
Minulou noc jsem vyzkoušel něco nového.
Vyjímečné jídlo, od neobyčejného zdroje.
Chci říct, že jídlo a jeho tvůrce
degradovali moje
zatvrzelé mínění ohledně vaření.
A to je ještě slabé slovo.
Úplně mě rozdrtili.
V minulosti jsem neskrýval...
určitý odpor ke Gustaově
slavném citátu, "Každý může vařit".
Ale až nyní jsem plně pochopil, co tím myslel.
Ne každý se může stát velkým umělcem.
Ale velký umělec může přijít odkudkoli.
Je těžké si představit
že já poníženě konstatuji,
že génius vaří v Gusteauově restauraci,
který není, podle názoru kritika,
nic menšího, než nejlepší
šéfkuchař ve Francii.
Brzy se tam vrátím,
lačný po přídavku.
Byla to veliká noc
nejšťastnější v mém životě.
Ale jediná věc, předvídatelná
ohledně života, je jeho nepředvídatelnost.
No, je jasné, že ohledně Skinnera a
zdravotního inspektora...
jsme z toho nevyšli moc dobře,
spíš hůře, vyhnali nás odtamtud.
Ale o jídlo nešlo.
Ale když nakonec vyšlo na povrch,
že byly "krysy v kuchyni"...
Restauraci zavřeli,
Ego ztratil práci a postavení,
ale nebuďte z toho tak smutní,
našel práci obchodníka a
daří se mu velmi dobře.
- Vypadá velmi šťastný.
- Jak to ty můžeš vědět?
Musím běžet!
Večeře spěchá.
Ty víš, jak to má rád.
Díky, šéfíku.
Mohu vám nabídnout desertík?
- Vy můžete vždy.
- Který by jste si přál?
Překvap mě!
Heleďte, ten příběh je lepší,
když ho vyprávím já.
Pohyb, přines mi sem to jídlo!
Jsem hladovej!
La Ratatouille
K O N E C
Přeloženo z odposlechu by Killer22
Korekce by Sweet-Kitty.... Díky... ;)