Tip:
Highlight text to annotate it
X
Kdy se narodil chlapec,
byl jako pravý Sparan prohlédnut.
Pokud by byl malý, slabý, nemocný či znetvořený
byl by odhozen.
Jen, co mohl stát,
byl pokřtěn v áru boje
Učen nikdy neustoupit,
nikdy se nevzdat,
učen, e smrt na bitevním poli
ve slubě Spartě,
je ta největí sláva,
které se mů můe v ivotě dostat.
Ve věku sedmi let,
jak je ve Spartě zvykem,
byl chlapec odebrán své matce
a vren do světa násílí.
Zdokonalováná po 300 let,
společenství sparanských válečníků
vytvořila ty nejlepí vojáky,
jaké svět kdy poznal.
Agoge, jak to nazývali.
Nutilo chlapce bojovat,
vyhladovět ho.
Nutilo ho krást.
A, pokud to bylo nezbytné,
tak zabíjet.
Holí a bičem byl chlapec trestán.
Učen neukazovat ádnou bolest, ádné slitování.
Neustále byl podrobován zkoukám,
vhozen do divočiny
Aby prohloubil své smysly
a vůli proti zuřivosti přírody.
Bylo to jeho zasvěcení.
Jeho čas v divočině.
Buď se měl vrá*** ke svému lidu
jako Sparan
nebo vůbec.
Vlk začíná obkličovat chlapce.
Drápy z černé oceli,
temné jako noc.
Oči rudě hnoucí,
drahokamy ze samotné jámy pekelné.
Obrovský vlk čenichá,
vychutnává si tu vůni přicházející krmě.
Není to strach, co ho svírá,
jen zintenzivněné vnímání věcí.
Chladný vzduch v jeho plících.
Vítr ohýbal borovice,
hýbající se proti té přicházející noci.
Jeho ruce jsou pevné.
Jeho fyzička... dokonalá.
A tak ten chlepec, povaovaný za mrtvého,
se vrací ke svému lidu.
K posvátné Spartě, jako král.
Ná král!
Leonidas!
Víc jak 30 let u uběhlo od vlka
a zimního chladu.
Teď, jako tenkrát se blíí bestie.
Trpělivě a sebejistě, si vychutnává
přicházející krmi.
Tato bestie je udělána z muů a koní,
mečů a kopí.
Armáda otroků, tak velká,
e je to mimo nai představu.
připravená pozřít malé Řecko.
Připravená uhasit jedinou ***ěji
světa na rozum a spravedlnost.
Bestie se blíí.
Byl to samotný král Leonidas,
kdo ji provokoval.
Můj otec mě učil,
e strach je vdy neměnný.
Akceptuje-li ho,
dělá tě silnějím.
Má královno.
Perský posel očekává Leonidase.
Nakonec, je Sparanova opravdová síla ve válečníkovi vedle něj.
Take mu vzdej respekt a úctu.
Vrátí se ti to.
Nejprve bojuj hlavou.
A pak bojuj srdcem.
Co se děje?
Perský posel.
Očekává tě.
Nezapomeň na dnení lekci.
- Respekt a úcta.
- Respekt a úcta.
Radní Therone,
konečně jste si nael uplatnění.
Můj králi a královno,
jen jsem přijímal vae hosty.
To ano.
Předtím ne promluví Perane,
věz e ve Spartě je
kadý, dokonce i králův posel zodpovědný,
za svá slova.
Tak, jakou zpávu přináí?
Zemi a vodu.
Jel jsi sem a z Persie kvůli zemi a vodě?
Nebuď nesmělý či hloupý, Perane.
Nemůe si to dovolit ani ve Spartě.
Co dovoluje této eně si myslet,
e můe mluvit mezi mui?
Protoe jedině Sparanky
rodí opravdové mue.
Projdeme se, a zchladíme nae jazyky.
Pokud si ceníte vaich ivotů
*** jejich zničení,
poslouchej pečlivě, Leonidasi.
Xerxes si podrobí a řídí vechno,
na čem spočine jeho zrak.
Vede armádu tak silnou,
e se pod ní třese země, kdy kráčí do boje.
Tak ohromnou ,e vypije řeky do sucha.
Ve co boský král Xerxes poaduje je tohle.
Jendnouduchá nabídka země a vody.
Znamení Sparty na podrobení se vůli Xerxa.
Podrobení?
No, to je trochu problém.
Podívej, eptá se, e Atéňané u tě odmítli.
A jestli tihle filozofové a milovníci chlapců nali takovou odvahu...
Musíme být diplomatičtí.
A samozřejmě, Sparané...
...mají svou pověst.
Vol svá slova pečlivě, Leonidasi.
Mohla by být tvá poslední, jako krále.
Země a voda.
ílenec.
Jsi ílenec.
Země a voda.
Najde tam toho obojího dole dost.
Nikdo, Peran nebo Řek...
Nikdo nehrozí poslovi.
Přináíte své koruny a hlavy podrobených králů ke schodům mého města.
Uráí mou královnu.
Hrozí mému lidu otroctvím a smrtí.
Oh, volil jsem svá slova pečlivě, Perane.
Moná jsi měl udělat to samé.
Tohle je rouhání.
Tohle je ílenství.
álenství?
Tohle je Sparta!
Vítej, Leonidasi.
Očekávali jsme tě.
Eforové.
Kněí dávných bohů.
Incestem zdegenerovaná prasata,
více stvůry, ne-li lidé.
Stvůry, které i Leonidas musel uplácet
a prosit.
ádný Spartský král neel do
války bez poehnání eforů.
Perané tvrdí, e mají vojsko,
počítané na milióny.
Doufám, e kvůli nám,
přehánějí.
Bez diskuze čelíme nejsilnějí
armádě vech dob.
Ne bude tvůj plán vyslyen,
co nabízí?
Vyuijeme nae nejlepí bojovné dovednosti
a terén samotného Řecka,
abychom je zničili.
Půjdeme na sever,
k pobřeí.
- Jsme si jisti...
- Je srpen, Leonidasi.
Úplněk se blíí.
Posvátná a pradávná slavnost.
Sparta nevedla ádnou válku v čase Karneí.
Sparta shoří!
Nai mui zemřou ozbrojeni
a nae eny a děti budou otroky nebo hůř.
A teď, zablokujeme
perský přímořský útok,
znovu vystavěním velkého valu Fókia.
Odtamtud je nasměrujeme
do horského průsmyku,
který nazýváme Horké brány.
V tomto úzkém průchodu,
jim je jejich počet k ničemu.
Vlna po vlně Perského útoku
se roztřítí o Spartské títy.
Xerxovy ztráty budou tak veliké,
jeho mui tak demoralizovaní,
e nebude mít jinou monost,
ne zenechat svého taení.
Musíme se poradit s orákulem.
Důvěřuj bohům, Leonidasi.
Upředňostňoval bych raději to,
kdyby jste důvěřovali svému rozumu.
Tvé rouhání u nás stálo hodně.
Nepřidávej dalí.
Poradíme se s orákulem.
Nemocní dávní mystikové.
Nicotné pozůstatky času
ne Sparta vystoupila z temnoty.
Pozůstatky nesmyslné tradice.
Tradice, které ani Leonidas
nemůe vzdorovat.
Musí respektovat slovo Efórů.
To je zákon.
A ádný Sparan, osoba či obyvatel,
mu či ena, otrok nebo král není *** zákonem.
Efórové si vybírají pouze ty nejkrásnějí Sparanské dívky,
aby ili mezi nimi jako orákula.
Jejich krása je jejich prokletím.
Staří uboáci s potřebami muů...
...a duemi černými jako peklo.
Modli se k větrům.
Sparta padne.
Celé Řecko padne.
Nevěř muům.
Cti bohy.
Cti Karneiu.
Král sestupuje dolů hůře.
Nafoukaná, zdegenerovaná prasata.
Nicotná, nemocná, zkaená.
Zkorumpovaná.
Teď u jste v přízni Boského krále.
Oh, moudří a svatí mui.
Ano.
A a bude Sparta hořet,
budete se koupat ve zlatě.
Čerstvá orákula vám budou
doručována denně,
z kadého koutu Impéria.
Tvé rty dokončí, co tvé prsty započali.
Připravilo tě orákulum také o tvou touhu?
Slova opilé mladé dívky,
mě nedokáou připravit o touhu k tobě.
Tak proč jsi tak odměřený?
Protoe to vypadá, e jsem teď
...otrok a zajatec rozmařilých starců.
Slova orákula mohou seehnout ve,
co miluji.
Take proto můj král nespí
a odpírá si teplo své postele?
Jen slova jediné en
mohou ovlivnit náladu mého manela.
Ty patří mně.
Pak, co musí král udělat,
aby zachránil svůj svět
kdy zákony, které přísahal chránit, nedělají nic.
Není to otázka,
co by udělal obyvatel Sparty,
ani manel, ani král.
Místo toho se zeptej sebe můj nejdraí:
Co by udělal svobodný mu?
- To jsou vichni?
- Jak jsi přikázal. 300.
Vichni zrodili syny, kteří nosí jejich jméno.
Jsme s tebou, pane.
Za Spartu, za svobodu.
Do smrti.
To je tvůj syn.
Je příli mladý, aby pocítil teplo eny.
Mám jiné, aby ho nahradili.
Astinos je statečný
a připravený jako kterýkoliv.
Není mladí ne jsme byli my poprvé,
co jsi stál vedle mě v bitvě.
Jsi dobrý přítel.
Ale není tu lepího kapitána...
Můj dobrý králi.
Můj dobrý králi, orákulum promluivilo.
Efórové promuvili.
Nesmí být ádné taení.
To je zákon, můj pane.
Spartská armáda nesmí jít do války.
Ani nepůjde.
Nevydal jsem, ádné takové rozkazy.
Jsem tu jen na procházce, protáhnout si nohy.
Těchto 300 muů jsou má osobní strá.
- Nae armáda zůstane ve Spartě.
- Kám půjdete vy?
Ani jsem o tom nepřemýlel, ale...
...teď kdy se ptá,
myslím, e zamířím na sever.
Ohnivé brány.
Jdeme!
Jdeme!
Co budeme dělat?
- Co můeme dělat?
- Co můete dělat?
Sparta bude potřebovat syny.
Sparane!
Ano, má paní.
Vra se se svým títem nebo na něm.
Ano, má paní.
Sbohem, má lásko.
Neřekne to.
Není tu místo pro jemnost,
ne ve Spartě.
Není tu místo pro slabost.
Jen ti tvrdí a silní,
si mohou říkat Sparané.
Jen ti tvrdí, jen ti silní.
Jdeme do boje.
Za nae země, za nae rodiny,
za nai svobodu.
Jdeme do boje.
Daxosi, jaké příjemné překvapení.
Tohle ráno je plné překvapení, Leonidasi.
Byli jsme podvedeni.
Nemůe jich být více, ne pár stovek.
- Tohle je překvapení.
- Ticho!
Slyeli jsme, e Sparta bude válčit.
Byli jsme horliví, abychom spojili nae síly.
Jestli je to krev, co hledá, jsi vítaný,
e se k nám připojí.
Ale přivádí jen takovou hrstku
vojáků proti Xerxovi?
Vidím, e jsem se mýlil v očekávání,
e se Sparta aspoň vyrovná naim.
Váně?
Ty tam.
- Jaké je tvé povolání?
- Jsem hrnčíř, pane.
A ty, Arkáďane, jaké je tvé povolání?
- Sochař, pane.
- Sochař.
- A ty?
- Kovář.
Sparané, jaké je vae povolání?
Vidí, starý příteli?
Přivedl jsem více vojáků, ne ty.
ádný spánek dnes večer.
Ne pro krále.
Celých jeho 40 let byla přímá cesta,
k tomuto jedinému,
osudovému momentu.
K této zářivé sráca títu a kopí,
meče, kosti
a masa a krve.
Lituje pouze toho,
e toho má tak málo k obětování.
Jsme sledováni.
Sleduje nás to u od Sparty.
Můj králi, podívej!
Co se tu stalo?
Kde jou vichni ti lidé?
Perané.
Předpokládám, e jich je kolem 20.
Stezka pehů.
Ale tyhle stopy.
Leonidasi.
Dítě.
Teď u je ticho.
Přili v mlze z temnoty.
Drápy a tesáky nás popadli.
Vechny... kromě mě.
Vesničané... nali je.
Copak bohové nemají slitování?
Jsme ztraceni.
Uklidni se.
To dítě mluví o perských duchách.
Známých z pradávných časů.
Jsou to lovci lidských duí.
Nemůou být zabiti nebo poraeni.
Ne tahle temnota.
Ne tihle Nesmrtelní.
Nesmrtelní?
Podrobíme jejich jméno zkouce.
Do ohnivých bran jdeme bojovat.
Do této úzké soutěsky jdeme bojovat.
Kde bude Xerxovi přesila k ničemu.
Sparani, vojáci,
osvobození otroci.
Vichni stateční Řekové.
Bratři, otcové, synové.
Jdeme do boje.
Kvůli cti, kvůli povinnosti,
kvůli slávě, jdeme do boje.
Podívejte!
Perané.
Do pekelného chřtánu,
pochodujeme.
To jsou nae moře,
spropadení psi,
jsou sevřeni milující náručí
samotného Řecka.
Pojďme.
Pravda.
Vypadá to na dé.
Zeus probodává nebe svými blesky.
A drtí Perské lodě vichřicí.
Nádherné.
Jen jeden mezi námi si
zachovává odměřenost.
Jen on.
Jen ná král.
Má královno.
Má královno, nádvoří není místo
k procházení pro vdanou enu.
Bojím se, e klevety a protokol
mi v tuhle dobu dělají nejmeí starosti, radní.
Jsou takové tajnosti zapotřebí?
Jak se mám cí*** v bezpečí
za zdmi mého vlastního domu?
I tady, má Theron oči a ui,
co naplňuje Spartu nejistotou a strachem.
Mluví, jako by se proti tobě
celá Sparta spikla.
Přála bych si, aby jen proti mně.
Mnoho v naí radě by hlasovalo,
abychom dali ve, co máme
a následovali Leonidase.
Ale musí jim ukázat svou podporu.
A ty můe zařídit,
abych mohla promluvit k senátu?
Jestli je to to, co chtějí,
tak je o tom uvědomím.
Uvědomit o čem, má královno?
Svoboda není vůbec zadarmo.
Take přichází z nejvyími cenami.
Cenou krve.
Udělám ve, abych shromádil ná senát
a abych naplnil jeho síně tvým hlasem.
- Jsem tvým dluníkem.
- Ne.
Leonidas je můj král, tak jako tvůj.
Viděl jsem ty lodě, rozbít se o skály.
Jak je to moné?
Viděli, ale to byl jen zlomek té zrůdy,
která je Xerxovou armádou.
Nemůeme zvítězit.
Proč se usmívá?
Arkáďane, bojoval jsem u nespočetně
a nikdy jsem se nesetkal se soupeřem,
který by mi mohl nabídnout to,
co my Sparané nazýváme krásnou smrtí.
Můu jen doufat,
se vemi těmi válečníky světa
seskupených proti nás,
e tam dole musí být jeden,
kdo se zhostí toho úkolu.
Hněte sebou!
Dělejte, psi.
Hněte sebou!
Vpřed říkám.
Zastavte!
Kdo tady velí?
Jsem posel vládce celého světa.
Boha bohů.
Krále králů.
A s touto pravomocí, ádám,
aby mi někdo ukázal vaeho velitele.
Poslechni. Ty si myslí,
e ten ubohý tucet, který jste pobili nás vystraí?
Tyto kopce se hemí naimi zvědy.
A ty si myslí, e vae ubohá zeď,
zmůe něco, krom toho, e spadne,
jako hromada suchého listí,
před vaimi obličeji...
Nai předkové postavili tuto zeď,
s pouitím prastarých kamenů
z nitra samotného Řecka.
A s malou Sparanskou pomocí,
vai pertí zvědové poskytli maltu.
Zaplatíte za své barbarství.
Má ruka!
U není tvoje.
Teď jděte. Uhánějte a řekněte svému
Xerxovi, e se ti postravili svobodní mui.
Ne otroci.
Pospě si.
Ne se rozhodneme udělat nai zeď
o trochu větí.
Ne, ádní otroci.
Vae eny budou otrokyněmi.
Vai synové, vae dcery,
vai starci
budou otroky, ale ne vy.
Polednem tohoto dne,
budete mrtví mui.
Tisíce národů perského impéria
na vás udeří.
Nae ípy zastíní slunce.
Aspoň budeme bojovat ve stínu.
Zeď je pevná.
Udělá svou práci nasměrovat Perany
do Horké brány.
Kapitáne, nalezl ti mui jakoukoliv
cestu skrz kopce k naemu týlu?
ádnou, pane.
Je tu jedna cesta,
dobrý králi.
Přes západní hřeben.
Je to stará kozí stezka.
Perané ji mohou vyuít k tomu,
aby nás zaskočili.
Ani o krok blíe.
Zrůdo!
Moudrý králi, pokorně tě ádám,
abys mě vyslyel.
Probodnu tě tam, kde stojí.
Nevydal jsem ádný, takový rozkaz.
Odpus kapitánovi.
Je dobrý voják.
Ale trochu omezený ve způsobech.
Není tu, co odpoutět, statečný králi.
Vím, jak vypadám.
Nosí Sparanskou červenou.
Jsme Efialtés, narozen ve Spartě.
Láska mé matky vedla mé rodiče k tomu,
aby uprchli ze Sparty.
Ze strachu, e bych byl vyřazen.
Ale tvůj tít?
A brnění?
Mého otce, pane.
Prosím tě, neohroený králi,
abys mi povolil vykoupit otcovo jméno,
slouením ti v bitvě.
Můj otec mě vycvičil,
abych necítil ádný strach.
Abych učinil kopí a tít a meč
částí sebe sama,
jako je mé srdce.
Zaslouím si otcovo brnění, vzneený králi,
slouením ti v bitvě.
Pěkný výpad.
Zabiju mnoho peranů.
- Pozvedni svůj tít.
- Pane?
Pozvedni svůj tít, jak nejvíc dokáe.
Tvůj otec ti měl říci, jak nae falanga fungují.
Bojujeme jak samostatná,
neproniknutelná jednotka.
To je zdroj naí síly.
Kadý Sparan chrání mue po levici
od stehna po krk, svým títem.
Jediná slabá stránka a falanga se rozpadne.
Od stehna po krk, Efialté.
Je mi líto, můj příteli.
Ale ne vichni byli stvořeni pro to,
aby byli vojáky.
Ale já...
Jestli che pomoci Sparanskému vítězství...
- Ano?
- Vyčisti bitevní pole od mrtvých.
Pečuj o zraněné, nes jim vodu.
Proč?
Ale pro boj samotný,
tě nemohu vyuít.
Matko, otče,
mýlili jste se.
Mýlí se, Leonidasi.
Mýlí se.
Poli Fókijské
na pasteveckou stezku.
Modli se k bohům, a o tom Peranům nikdo neřekne.
Zemětřesení.
Ne, kapitáne.
Bitevní útvary.
Tady je zadríme.
Tady budeme bojovat.
Tady zemřou!
Na těchto títech, chlapci!
Pamatujte si tento den, mui,
protoe bude na věky vá.
Sparané slote své zbraně!
Perané!
Pojďte si pro ně!
Vydrte!
Nic jim nedarujte.
Ale vemte jim vechno.
Zapřít
Nic lepího nedokáete?
Tlačte!
Teď!
Tlačte!
ádní zajatci!
ádné slitování!
Vypadají íznivě.
No, tak jim dáme něco k pití.
K útesům.
Drte!
Pekelně dobrý začátek!
Zastrčte ocasy!
Pertí zbabělci.
Čemu se směje?
Řekli jsme to.
- Co?
- Bojujeme ve stínu.
Znovu se seskupit.
Dnes, ádný Sparan neemře.
Klid, synu.
Děláme to, k čemu nás vycvičili.
K čemu jsme byli vychováni.
K čemu jsme byli zrozeni.
ádní zajatci, ádné slitování.
Dobrý začátek.
Bál jsem se, e nepříjde.
- Omlouvám se, můj syn je...
- Dělá jen to, co děti dělají nejlépe.
Prosím neomlouvej se.
Tvému synovi začne přítí rok agoge.
To je vdy těká doba pro
Sparanské matky.
Ano, bude to těké, ale také nezbytné.
Promluví před senátem za dva dny.
Můj manel nemá dva dny.
Přemýlej o těch dvou dnech jako o daru.
Není to tajemstvím.
Theron chce to, co ty ovládá.
Je to jeho hlas, co musí být umlčen.
Udělej ho svým spojencem
a bude mít své víězství.
Děkuji ti.
Jsi moudrý a laskvý.
Ah, tady je tvá matka.
Měla bys na něho dávat lepí pozor,
pokud má být jednoho dne králem.
Bylo by neastné, kdyby se mu něco stalo.
Nebo jeho překrásné matce.
Nai řečtí druhové prosí,
aby mohli vyraziz na Perany, pane.
Dobře. Něco bych měl.
Myslím, e to zvládnou.
Řekni Daxosovi, e chci jeho
a jeho 20 nejlepích, horlivých a střízlivých
připravených na dalí práci.
Králi Leonidasi!
- Steliosi, popadni dech, chlapče.
- Ano, můj pane.
Perané se blíí.
Malý kontingent.
Příli malý na útok.
Kapitáne, přenechávám ti velení.
- Ale, pane...
- Uklidni se, starý příteli.
Pokud mě zabijí,
celá Sparta půjde do války.
Modli se, a jsou tak hloupí.
Modli se.. a máme takové těstí.
Navíc...
...není ádný důvod, abychom byli nezdvořilí.
e?
Ne, pane.